Tyto webové stránky používají k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto stránek s tím souhlasíte. Více informací o souborech cookie a jak je odstranit naleznete v PROHLÁŠENÍ O OCHRANĚ ÚDAJŮ.
Článek:

Zpřísnění pravidel při vysílání pracovníků v rámci EU

31.07.2020

Od 30. 7. 2020 zavedla Česká republika přísnější pravidla pro vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb v souladu s aktualizovaným zněním příslušné evropské směrnice. V následujícím článku Vám přinášíme přehled nejdůležitějších změn, které aktualizovaná směrnice přináší.

V roce 2018 byla v rámci EU přijata směrnice (EU) 2018/957, kterou se mění směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Tato aktualizace přináší zejména:

  • zpřísnění a rozšíření podmínek, které je zaměstnavatel povinen zajistit pro své zaměstnance vyslané do členského státu EU za účelem poskytování nadnárodních služeb,
  • časové omezení vyslání pro aplikaci menšího rozsahu za minimálních podmínek na 12 měsíců (případně na vyžádání na 18 měsíců),
  • změny ve správních postupech.

Jde o další krok směrem k narovnání podmínek mezi lokálními a zahraničními pracovníky a poskytovatelem služeb za účelem ochrany rozvinutějších trhů.

V souvislosti se zavaděním nových pravidel se dá očekávat vyšší kontrolní činnost ze strany příslušných místních úřadů.

Zpřísnění aplikovatelných pracovních podmínek při vyslání do 12 měsíců (krátkodobé)

Při krátkodobém vyslání do členského státu EU se testují výhodnější podmínky pro daného pracovníka. Podmínky, které se do testu zahrnují, se nově rozšiřují, a to zejména v oblasti odměňování.

Podmínky doposud uplatňované:

  • maximální délka pracovní doby a minimální doba odpočinku,
  • minimální délka dovolené za kalendářní rok,
  • minimální mzda, včetně sazeb za přesčasy,
  • ochrana zdraví, bezpečnosti a hygiena při práci,
  • rovné zacházení a zákaz diskriminace.

Nově se do minimálního standardu přidávají nad rámec minimální a zaručené mzdy také veškeré povinné složky odměny stanovené vnitrostátními právními a správními předpisy nebo kolektivními smlouvami, a to na základě principu „stejná odměna za stejnou práci“.

Oproti předešlému stavu se tak v ČR budou navíc aplikovat pravidla pro práci ve svátek, noční práci, práci ve ztíženém pracovním prostředí či práci o víkendu, příplatky za práci ve svátek či o víkendech.

Dále se přidávají obdobné podmínky ubytování, pokud jej zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci a náhrady cestovních výdajů v případě, že vyslaný pracovník cestuje mimo obvyklé místo výkonu práce v přijímajícím státě. V ČR by se tedy například jednalo o situaci, kdy vyslaný pracovník obvykle vykonává práci v Brně, ale za účelem výkonu práce dočasně cestuje do Liberce.

Zpřísnění aplikovatelných pracovních podmínek při vyslání nad 12 měsíců (dlouhodobé)

V případě vyslání nad 12 měsíců se na vyslaného pracovníka budou vztahovat veškeré pracovní podmínky přijímajícího státu, s výjimkou úpravy uzavírání a ukončování pracovních smluv vč. konkurenčních doložek a doplňkového podnikového systému zaopatření na důchod.

Pro úplnost uvádíme, že zavedení časového omezení 12 měsíců nemá nic společného s předpisy v oblasti sociálního zabezpečení, kde nadále zůstává maximální doba vyslání 24 měsíců.

Změny v oznamovacích povinnostech a dalších správních postupech

Evropská směrnice o vyslání pracovníků ukládá členským státům povinnost ukotvit nutnost oznamování vyslání, což splňuje také Česká republika.

Od 31. 7. 2019 došlo v České republice ke změně v oznamovací povinnosti při vyslání pracovníků, a to v osobě oznamovatele. Z příjemce služby (český odběratel) přešla povinnost na poskytovatele služby (zahraniční dodavatel). Ten je povinen oznámit vyslání na příslušnou pobočku Úřadu nejpozději v den nástupu vyslané osoby k výkonu práce.

Od 30. 7. 2020 dochází dále k upřesnění oznamovací povinnosti vysílání pracovníků a dle našeho názoru k jejímu zpřísnění.

Dle našich zkušeností se do 30. 7. 2020 prakticky nevyžadovala notifikace u případů velmi krátkého poskytování služeb (např. jednodenní oprava stroje německou firmou v prostorách české firmy). Je možné, že se tato notifikační povinnost vzhledem ke změněnému znění zákona v tomto ohledu zpřísní a nově již Úřad práce i tyto případy bude chtít sledovat a oznamovat.

Aktualizovaná směrnice také požaduje po členských státech vyšší úroveň vzájemné spolupráce, výměny informací a kontrolní činnosti. Doporučujeme tedy danou oblast v případě vysílání či přijímání pracovníků pečlivě sledovat.

Implementace aktualizované směrnice v sousedních státech

Ze sousedních států implementovalo nové podmínky dané směrnicí k 30. 7. 2020 také Německo a Slovensko. V Polsku čeká příslušný návrh zákona na schválení.

V každém z členských států je rozšíření aplikovatelných podmínek značně odlišné vzhledem k rozmanitosti úprav pracovněprávních předpisů, je proto třeba této oblasti věnovat zvýšenou pozornost.