Oznámení o příjmech plynoucích do zahraničí zahrnuje velmi pravděpodobně širší okruh příjmů, než si mnohé podniky, které oznamovací povinnost plní, myslí. Je důležité si uvědomit, že do zahraničí platíme také za poskytované služby, které představují příjmy daňových nerezidentů, které jsou dle smluv o zamezení dvojího zdanění zdaněny pouze v druhé zemi. Proto u nás v ČR dani z příjmů nepodléhají. Uvádíte i tyto příjmy do oznámení?
V každodenní praxi jsme možná zcela nezaznamenali změnu rozsahu oznamovací povinnosti o příjmech plynoucích do zahraničí. Plátci daně dlouhodobě vědí, že v případě poskytnutí příjmu plynoucí ze zdrojů na území České republiky daňovému nerezidentovi, ze kterého je daň vybírána srážkou, mají oznamovací povinnost vůči správci daně, proto podávají hlášení o sražené dani správci daně. Od 1. 4. 2019 došlo k novelizaci ustanovení zákona o daních z příjmů a oznamovací povinnost se rozšířila i na příjmy, které jsou od srážkové daně osvobozené, nebo nepodléhají zdanění v ČR na základě smlouvy o zamezení dvojímu zdanění. Příjmy, které jsou ze zdrojů na území ČR, mohou podléhat srážkové dani, a tedy podléhají oznamovací povinnosti. Jmenovitě jsou definovány v zákoně o daních z příjmů v §22 odst. 1., přičemž připomínám, že platí limit, na základě kterého plátce daně neoznamuje tyto příjmy, pokud příjem jednoho druhu nepřesáhl 100.000 Kč měsíčně vůči jednomu nerezidentovi.
Dlouho probíhaly diskuze, zda mezi příjmy, které je nutno oznamovat patří i služby poskytované daňovými nerezidenty na území České republiky - tedy příjmy z obchodního, technického nebo jiného poradenství, řídicí a zprostředkovatelské činnosti a obdobné činnosti. Tyto služby podléhají srážkové dani dle zákona o dani z příjmů, ale na základě článku 5 a 7 Smluv o zamezení dvojího zdanění jsou obvykle v České republice zdaňovány pouze v případě existence stále provozovny. Jednání MF ČR a daňových poradců v rámci Sekce DPPO a Sekce mezinárodního zdanění a cla v červnu 2019 potvrdilo širší výklad, než byl v praxi běžně aplikován. Oznamovací povinnost se vztahuje i na příjmy za služby poskytované daňovým nerezidentem na území ČR, které nejsou v ČR zdaňovány na základě smluv o zamezení dvojího zdanění, pokud z titulu těchto služeb nevznikla stálá provozovna. Přitom oznamovací povinnost končí v okamžiku faktické registrace stálé provozovny daňového nerezidenta. Prakticky to znamená, že plátce daně má povinnost příjmy ze služeb plynoucích z území ČR poskytované daňovým nerezidentem jako je např. doprava, školení, servisní služby, konzultační a poradenské služby či auditní služby, oznamovat správci daně. V pokynu GFŘ D-22 je upřesněno, že za příjmy ze zdrojů na území ČR se u služeb nepovažují úhrady za činnosti realizované mimo území ČR, i když nezbytné poznatky, údaje a jiné vstupy pro jejich poskytování byly získány na území České republiky.
Oznamovat je nutné každý jednotlivý případ samostatně na příslušném formuláři a není možné použít například souhrnné oznámení prostřednictvím sestavy daňového subjektu. To může být u podniků významná administrativní zátěž. U příjmů, které jsou od daně osvobozeny, nebo u příjmů, které nepodléhají zdanění v ČR, je lhůta pro splnění oznamovací povinnosti totožná jako u příjmů, z nichž je daň vybírána srážkou. Oznámení se podává pouze elektronicky na tiskopise finanční správy vzor č. 15.
Existuje potenciální možnost, jak se nadměrné administrativní zátěži vyhnout - správce daně může plátce daně na základě jeho žádosti v odůvodněných případech zprostit oznamovací povinnosti na dobu nejvýše 5 let. V současné době neexistuje ustálená metodika, podle které by správce daně při vyřizování žádostí postupoval. Z dosavadní praxe vyplývá, že správce daně při podání žádosti souhlasí spíše se zjednodušením oznamovací povinnosti např. podávání hlášení čtvrtletně nebo podávání soupisu jednotlivých plnění za daný měsíc, než aby zprostil plátce oznamovací povinnosti zcela.