Dne 12. září 2023 publikovala Evropská komise návrh směrnice o převodních cenách.
Návrh směrnice je součástí balíčku známého jako Podnikání v Evropě a obsahuje, kromě návrhu na implementaci jednotných pravidel pro stanovení převodních cen do unijního práva, také separátní návrh na výpočet společného základu daně pro velké nadnárodní skupiny.
Podívejme se nejprve historicky zpět, co návrhu směrnice předcházelo. Základní pravidlo pro stanovení cen při přeshraničních převodech majetku a služeb mezi spojenými osobami, známé jako princip tržního odstupu, je zakotveno v článku 9 Modelové smlouvy o zamezení dvojímu zdanění. Tento článek však neobsahuje detailní návod, jak převodní ceny v praxi nastavit. Směrnice OECD z roku 1995, která detailně vysvětluje za pomoci příkladů, jak aplikovat pravidla tržního odstupu v praxi, je pro státy EU právně nezávazným nástrojem, jehož úkolem je pomoci nadnárodním skupinám a daňovým správám nalézt vzájemně akceptované postupy, které by minimalizovaly počet případů, řešených soudní cestou.
Článek 9 Modelové smlouvy nelze v EU použít jako závazné pravidlo, pokud princip tržního odstupu není zakotven přímo v lokální daňové legislativě. Česká republika povinnost stanovit ceny mezi spojenými osobami tržně obvyklým způsobem implementovala do Zákona o daních z příjmů prostřednictvím §23 odst.7. Za účelem jednotné aplikace toho ustanovení v praxi, vydala Česká daňová správa metodické pokyny (např. Pokyn D-34), které jsou pro českého správce daně závazné, avšak mnohdy se výrazně odlišují od pokynů zahraničních daňových správ napříč EU, což vede u poplatníků realizujících přeshraniční transakce k vysoké míře nejistoty.
Co by účinnost směrnice přinesla do budoucna, lze popsat stručně v následujících bodech:
- Směrnice OECD o převodních cenách by se stala právně závazným instrumentem, přičemž závaznost poslední verze dokumentu by vyplývala přímo z evropské legislativy,
- členské státy EU by při aplikaci pravidel napříč evropskými státy vycházely z jednotné metodiky nastavené koordinovaně
Návrh směrnice si klade za cíl sjednotit závazným způsobem zejména pravidla pro:
- podmínky, za jakých bude docházet k cenovým úpravám, a to jak formou dodatečných úprav ze strany správce daně, tak formou dobrovolných kompenzací ze strany poplatníka (člena skupiny),
- analýzu ekonomických okolností, za jakých je ve skutečnosti realizována posuzovaná transakce,
- výběr nejvhodnější metody pro stanovení převodních cen,
- sestavení srovnávací analýzy za pomoci veřejně dostupných databází,
- použití mediánu jako tržně obvyklé hodnoty pro účely případných cenových úprav u hodnot nacházejících se mimo mezikvartálové rozpětí,
- formát a obsah dokumentace převodních cen, jakož i období, jenž mají být povinně dokumentována,
- povinný rozsah dokumentovaných transakcí.
Návrh směrnice počítá s tzv. bezpečnými přístavy, což jsou podmínky pro aplikaci výjimek z povinnosti nastavit a dokumentovat převodní ceny dle výše uvedených navrhovaných závazných pravidel v případě, kdy by takovýto postup znamenal pro podnik neúměrnou administrativní zátěž.
Komise navrhuje, aby směrnice byla účinná k 1. lednu 2026. Kdy a zda můžeme očekávat implementaci pravidel do české legislativy je zatím otázkou.